Devonští brachiopodi z Barrandienu

Pro velké množství nalezených devonských brachiopodů, nebo jak se jim říká česky ramenonožců, jsme se pro ně rozhodli vytvořit samostatný odkaz. Možná, až jednou naleznete na některé z devonských lokalit, kterých je v okolí Prahy a Berouna poměrně hodně ramenonožce a nezahodíte jej, protože to není trilobit, tak vám tento náš odkaz může pomoci s identifikací těchto skvělých, ale stále poněkud opomíjených živočichů. U brachiopodů, u nichž si s identifikací nejsme zcela jisti, je uveden otazník, jiné ještě stále dolaďujeme. Některá devonská souvrství Barrandienu jsou samozřejmě na brachiopody nesmírně bohatá, za všechny třeba koněpruské vápence pražského souvrství (koňepruské vápence obsahují více než 500 známých druhů zkamenělin, z toho je právě velké procento brachiopodů - kolem 100 druhů, tedy celá jedna pětina), jiná jsou o poznání chudší, neboť zastupují prostředí, které jim třeba nebylo příliš nakloněno. Někteří z nich dosahovali poměrně úctyhodných rozměrů, že by se vám vešli do dlaně, jiní mají pouze milimetrové rozměry. Předpokládá se, že žili v obrovských koloniích (zvláště ti drobnější, pro které to mohla být výhodná životní strategie), jiní, ti větší, "gerontičtí" byli často solitéry. Zde publikovaní ramenonožci představují jenom malou a určenou část z většího množství námi nalezených exemplářů.
Ve světě je známo velké množství devonských lokalit, kde brachiopody sbíráte doslova do nůší. Z těch nejbližších to jsou například devonské lokality ve Svatokřížských horách v Polsku, kde se sběratelé pohybují nejčastěji ve stupni eifel. Tam lze nasbírat opravdu ohromné množství ramenonožců. Jsou však, na rozdíl třeba od koněpruských brachiopodů poněkud rodově a druhově jednotvární (viz. odkaz zde). Podobné lokality jsou však i u nás, ohromné množství nálezů, ale druhově chudé. Nalezneme je zvláště v siluru (lom Kosov, Kouřící lom atd.), v devonu pak například Černá rokle u Kosoře aj.

Brachiopodi lochkovského souvrství, st. lochkov

Lochkovské souvrství náleží stratigraficky nejstaršímu stupni devonu, který je pojmenován podle obce Lochkov u Radotína, v jehož okolí se právě ve zvýšené míře toto souvrství nachází. Spodní hranice stupně lochkov je totožná s biostratigraficky vymezenou hranicí silur-devon, kterou signalizuje nástup vůdčího graptolita Monograptus uniformis Přibyl † a vůdčího trilobita Warburgella rugulosa (Alth, 1874) †. Stupeň je vyvinut ve dvou hlavních litologických faciích, které označujeme jako vápence radotínské a vápence kotýské. Naše nálezy pocházejí jak z tzv. černých radotínských vápenců, podle kterých nese svůj název i lokalita, které se říká Černá rokle (složení fauny a způsob zachování fosílií z radotínských vápenců svědčí o poněkud hlubším a méně prokysličeném prostředí než u facie kotýských vápenců), tak z kotýských vápenců - lokalita Požáry 1.

Kotýské vápence

• ? Havlicekia amarantha Havlíček, 1980 - 24 x 35 x 29 mm, lom Požáry, Praha-Řeporyje

Třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Eospiriferinae Schuchert & Le Vene, 1929 †, rod: Havlicekia Boucot, 1963 †, druh: ?Havlicekia amarantha Havlíček, 1980 †.

Jedná se o vzácnější druh, nalezený pouze v několika (ve velké většině) fragmentálních exemplářích. Podařilo se však nalézt i vnitřní struktury. Tento nález považujeme za výjimečný z toho hlediska, že ilustruje celkovou vnější morfologii brachiopoda. Havlíčkův holotyp je uložen ve sbírkách Dr. B. Horáka v Rokycanech. Tento náš vyvětralý exemplář, si jen tak hověl v suti kotýských vápenců v trnitém keři na lokalitě Požáry 1 u Řeporyj a doslova čekal na svého nálezce, skoro, jako by jej tam někdo odložil.

Zdroj: MICHAL MERGL; SILICIFIED BRACHIOPODS OF THE KOTÝS LIMESTONE (LOCHKOVIAN) IN THE BUBOVICE AREA (BARRANDIAN, BOHEMIA); Sborník Národního muzea, Serie B, Přírodní vědy, 59 (3-4): 99-150; 2003

• Resserella aff. walmsleyi Havlíček, 1977 - 14 x 14 mm, lochkovské souvrství (kotýské vápence), lom Požáry 1, Praha-Řeporyje

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Orthida Schuchert & Cooper, 1932 †, nadčeleď: Dalmanelloidea Moore, 1952 †, čeleď: Dalmanellidae Schuchert, 1913 †, rod: Resserella Bancroft, 1928 †, druh: Resserella walmsleyi Havlíček, 1977 †.

Typovou lokalitou tohoto brachiopoda je Svatý Jan pod Skalou (Solvayovy doly), kotýské vápence lochkovského souvrství. Havlíček tento druh popsal na studovaném materiálu pouze ze dvou lokalit, a to z Bubovic a Solvayových dolů. Materiál srovnával s již tehdy známým druhem Resserella loganportensis WALMSLEY et BOUCOT, 1971.

• Spinatrypa (Oglu) senilis (Havlíček, 1987) - 15 x 20 mm, lochkovské souvrství (kotýské vápence), lom Požáry 1, Praha-Řeporyje

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Spinatrypinae Copper, 1978 †, rod: Spinatrypa Stainbrook, 1951 †, druh: Spinatrypa (Oglu) senilis (Havlíček, 1987) †.

Vědecká synonyma
Oglu senilis Havlíček, 1987
Spinatrypa spinipleura Havlíček, 1987
Eospinatrypa spinipleura (Havlíček, 1987)

Radotínské vápence

• Asymmetrochonetes aff. lanx (Havlíček & Racheboeuf, 1979) - Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Productida Sarytcheva & Sokolskaya, 1959 †, podřád: Chonetidina Muir-Wood, 1955 †, nadčeleď: Chonetoidea Bronn, 1862 †, čeleď: Strophochonetidae Muir-Wood, 1962 †, podčeleď: Strophochonetinae Muir-Wood, 1962 †, rod: Asymmetrochonetes Smith, 1980 †, druh: Asymmetrochonetes lanx (Havlíček & Racheboeuf, 1979) †.

Vědecká synonyma
Strophochonetes lanx Havlíček & Racheboeuf, 1979

• Careniellus nigriculus (Havlíček, 1999), Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Linguliformea Williams, Carlson, Brunton, Holmer et Popov, 1996, třída: Lingulata Goryanskij et Popov, 1985, řád: Lingulida Waagen, 1885, nadčeleď: Linguloidea Menke, 1828, čeleď: Obolidae King, 1846 †, rod: Careniellus Mergl, 2001 †, druh: Careniellus nigriculus (Havlíček, 1999) †.

Stratigrafický výskyt: Stratigrafický výskyt: lochkovské souvrství (Radotínský vápenec).
Lokality: Praha-Kosoř (Černá rokle), Karlík, Suchomasty (Klonk).

Vědecká synonyma
Wadiglossella nigricula Havlíček, 1999

• ? Clorinda aff. pseudolinguifera (Kozłowski, 1929) - 6 mm (sag), Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Clorindoidea Rzhonsnitskaia, 1956 †, čeleď: Clorindidae Rzhonsnitskaia, 1956 †, rod: Clorinda Barrande, 1879 †, druh: Clorinda pseudolinguifera (Kozłowski, 1929) †.

• Eoglossinotoechia aff. mystica Havlíček, 1961, Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea †, čeleď: Glossinotoechiidae Havlíček, 1992 †, rod: Eoglossinotoechia Havlíček, 1959 †, druh: Eoglossinotoechia mystica Havlíček, 1961 †.

• Glossoleptaena emarginata (Barrande, 1879), Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Glossoleptaena Havlíček, 1967 †, druh: Glossoleptaena emarginata (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Strophomena emarginata Barrande, 1879 - původní jméno taxonu
Rugoleptaena emarginata (Barrande, 1879)
Leptaena emarginata (Barrande, 1879)

• Howellella inchoans (BARRANDE 1879), Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Delthyridina Waagen, 1846 †, nadčeleď: Delthyridoidea Phillips, 1841 †, čeleď: Delthyrididae Phillips, 1841 †, podčeleď: Howellellinae Johnson & Hou, 1994 †, rod: Howellella Kozłowski, 1946 †, druh: Howellella inchoans (Barrande, 1879) †.

Spiriferidní ramenonožci rodu Howellella Kozłowski, 1946 †, kteří se občas publikují i pod rodovým názvem Crispella Kozłowski, 1929, což je jedno z jeho vědeckých synonym, z černých deskovitých vápenců radotínských vrstev lochkovského souvrství je nejhojnější zkamenělinou v Černé rokli u Kosoře. Místy se nacházejí ve značně hojném množství.

Vědecká synonyma:
Eospirifer inchoans (Barrande, 1879)
Spirifer (Eospirifer) inchoans Barrande, 1879
Spirifer inchoans Barrande, 1879

• Lochkothele intermedia (Barrande, 1879), Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Linguliformea Williams, Carlson, Brunton, Holmer et Popov, 1996, třída: Lingulata Goryanskij et Popov, 1985, řád: Lingulida Waagen, 1885, nadčeleď: Discinoidea Gray, 1840, čeleď: Discinidae Gray, 1840, podčeleď: Discininae Gray, 1840, rod: Lochkothele Havlíček & Mergl, 1988 †, druh: Lochkothele intermedia (Barrande, 1879) †.

V době taxonomického stanovení byl rod považován za monospecifický, zahrnující pouze druh Lochkothele intermedia (Barrande). V poslední době se objevují chlopně, které mohou být také vztaženy k tomuto rodu. Tyto nálezy jsou známy z řeporyjského vápence (prag) a vzácné zbytky byly sbírány i ve spodní části zlíchovského souvrství (zlíchov). Podobné a neobvykle tlustostěnné schránky jsou vzácné v suchomastských vápencích u Koněprus (dalej). Dvě chlopně z dalejských břidlic, které Barrande (1879) figurálně přiřadil k Discina tarda Barrande (PI. 96, case V, obr. 1 a 3, loc. Wawrowitz = Vávrův mlýn) mohou být rovněž vztaženy k rodu Lochkothele Havlíček & Mergl, 1988 †.
Stratigrafický výskyt: lochkovské souvrství (Radotínský vápenec).
Lokality: Praha-Kosoř (Černá rokle), Lochkov, Velká Chuchle, Suchomasty, Klonk, Karlík.

Vědecká synonyma
Discina intermedia Barrande, 1879 - původní jméno taxonu
Discina signata Barrande, 1879
Disciua triangularis Barrande, 1879

• Plectodonta aff. mimica (Barrande, 1879) - Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Sowerbyellidae Öpik, 1930 †, podčeleď: Sowerbyellinae Öpik, 1930 †, rod: Plectodonta Kozłowski, 1929 †, druh: Plectodonta mimica (Barrande, 1879) †.

Plectodonta Kozlowski, 1929 (svrch. silur - sp. devon) - schránky drobné, konkávo-konvexní, velmi nízké, s dobře vyvinutými areami v obou miskách, jemně žebrované. Zubové lišty zcela chybí. Drobné, dvoulaločné svalové pole je rozpůleno kratičkým, vpředu rozdvojeným středním septem. Větší část zámkového okraje je posázena jemnými zoubky, jimž odpovídá ve hřbetní misce řada drobných jamek. Brachiofóry pevně stmeleny s jednoduchým zámkovým výběžkem a chilidiálními ploškami v jediný útvar. Ve hřbetní misce je pár submediálních, mírně divergentních sept. Globálně rozšířen, u nás je znám z lochkovských vápenců - Plectodonta mimica (Barrande, 1879).

Plectodonta mariae Kozlowski, 1929 z Ukrajiny.

Vědecká synonyma:
Strophomena mimica Barrande, 1879 - původní název druhu

• Spirifer crudus Barrande, 1879, Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Spiriferoidea King, 1846 †, čeleď: Spiriferidae King, 1846 †, rod: Spirifer Sowerby, 1818 †, druh: Spirifer crudus Barrande, 1879 †.

• Spurispirifer aff. fuscus Havlíček, 1971 - 1 mm (sag), Kosoř - Černá rokle, lochkovské souvrství (radotínské vápence), st. lochkov

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Adolfioidea Sartenaer, 1966 †, čeleď: Adolfiidae Sartenaer, 1966 †, podčeleď: Pinguispiriferinae Havlíček, 1971 †, rod: Spurispirifer Havlíček, 1971 †, druh: Spurispirifer fuscus Havlíček, 1971 †.

Opravdu drobný spiriferidní brachiopod, kterého nikdo nebere, protože není až tak vidět. Není nijak významný, ani stratigraficky a vlastně rod Spurispirifer Havlíček, 1971 † netvoří ani žádnou významnou větev spiriferidů. Dalo by se říct, že je to jeden zástupce z mnoha nejméně důležitých zkamenělin na světě. Většinou jej bystré oko sběratele zpozoruje až při ohledání hornin, které vzal kvůli "zajímavějším" nálezům. Nebudeme předstírat, že zde to bylo jinak. Nebylo, kámen jsme vzali, protože na něm byly mandibuly, tedy kusadla fylokaridního korýše.

Brachiopodi pražského souvrství, st. prag

Pražské souvrství spočívá harmonicky na souvrství lochkovském. Nepřerušovanou sedimentaci těchto souvrství lze v hraničním intervalu prokázat na vývoji faun. V pražském souvrství rozeznáváme dvorecko-prokopské vápence, řeporyjské vápence, loděnické vápence, slivenecké vápence a konečně koněpruské vápence. Naše nálezy jsou omezeny pouze na vápence dvorecko-prokopské a koněpruské, případně řeporyjské, které, jak jsme zmiňovali v úvodu jsou na brachiopody velmi bohaté. Nálezy brachiopodů z hlíznatých vápenců dvorecko-prokopských vápenců nejsou příliš časté, spíše vzácnější. Oproti tomu devonské moře pražského souvrství v okolí dnešních Koněprus bylo velmi dobře prokysličené, příbojové, tropické (přibližně na pozici dnešní Angoly v Africe, či Bolívie v Jižní Americe). Proto také mnozí z tehdejších živočichů dosahovali úctyhodných rozměrů. Větší zde byli trilobiti, mlži, plži, kolonie mechovců, lilijice (ty byly opravdu gigantické a nálezy obřích fragmentů lilijic z koněpruských vápenců patří zřejmě doposud mezi největší zástupce této živočišné třídy na světě) a samozřejmě i mnozí ramenonožci. Jiní živočichové měli spíše než gigantismus, na příbojovém korálovém útesu vyvinuty jiné strategie přežití.
Pokud bychom hledali soudobý ekvivalent tohoto velkého devonského útesu od Koněprus, mohlo tehdejší moře s nadsázkou vzdáleně připomínat velký bariérový útes u Austrálie, pouze s rozdílnou skladbou živočichů, podílem kyslíku ve vodě, salinitou atd. V současnosti například lilijice, tedy krinoidi obývají spíše hlubokomořské pánve, zatímco v devonu se vyskytovaly často v příbojovém, nehlubokém a prosluněném moři. Podobné to mají jedni z posledních žijících brachiopodů, kteří dnes vyhledávají spíše hlubokomořská dna.

Dvorecko-prokopské vápence

Dvorecko-prokopské vápence jsou šedé mikritové vápence, většinou hlíznaté, lavicovité nebo deskovité. Společně s řeporyjskými vápenci obsahují vedle bentosu hojné planktonní a nektonní formy. Trilobiti tvoří společenstvo Reedops-Odontochile s typickými druhy Reedops cephalotes (Hawle & Corda, 1847) †, Reedops sternbergi (Hawle & Corda, 1847) †, Reedops prospicens Chlupáč, 1977 †, Prokops hoeninghausi (Barrande, 1846) †, Prokops prokopi (Chlupáč, 1971) †, Odontochile hausmanni (Brongniart, 1822) †, Odontochile cristata Hawle & Corda, 1847 †, Dicranurus monstrosus (Barrande, 1852) †, Platyscutellum formosum formosum (Barrande, 1846) † a mnoho jiných, třeba proetidních.

• Rugoleptaena zinkeni (F. A. Roemer, 1843) - velikost 10 x 20 mm, Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Rugoleptaena Havlíček, 1956 †, druh: Rugoleptaena zinkeni (F. A. Roemer, 1843) †.

Dvorecko-prokopské vápence pražského souvrství rozhodně neoplývají přílišnou druhovou diverzitou ramenonožců. Brachiopodi jsou často amatéry, pokud to není opravdu exkluzivní kus, na úkor trilobitů přehlíženi. Studie, zabývající se ramenonožci z těchto vápenců samozřejmě existují, jsou však špatně dostupné. Z dvorecko-prokopských vápenců, kromě zde publikovaného brachiopoda Rugoleptaena zinkeni (F. A. Roemer, 1843) † známe ještě například ramenonožce Dalejodiscus subcomitans (Havlíček, 1956) †, Leptochonetes tardus (Barrande) † aj.

Koněpruské vápence

V okolí CHÚ Zlatý kůň jsou vyvinuty svrchní koněpruské vápence, které jsou bělavé a světle šedé, organodetritické. Jsou převážně krinoidové (lilijicové), místy až organogenní. Koněpruské vápence jsou téměř totožné se sliveneckými, které se odlišují jen svou barvou. U sliveneckých je narůžovělá až červená. Koněpruské v. jsou často dolomitické a se sliveneckými vápenci jsou spjaté velmi pozvolnými přechody, takže objektivní hranici často nelze přesně určit.
Oproti dvorecko-prokopským vápencům jsou koněpruské vápence na nálezy brachiopodů nepoměrně bohatší. Seznam brachiopodů je z koněpruských vápenců značně dlouhý, poněkud rozličný však uvádí např. V. HAVLÍČEK et al. (1958) než např. I. CHLUPÁČ (1976). A to zcela opomíjíme druhy endemické, kterých je na lokalitě také velká řada. Vzhledem k tomu, že brachiopodi byli jednou z nejpočetnějších skupin mořských živočichů, vnímáme tuto skupinu, jako doposud tzv. bílé místo v celkové klasifikaci mořských paleozoických organismů. I tak je od Koněprus popsáno kolem 100 druhů brachiopodů. S určitostí se přesný počet nedá úplně stanovit, vzhledem k tomu, že jde o vyhynulé čeledi, rody i druhy a nové variace - druhy/poddruhy se stále nacházejí. Některé rody a druhy se nacházejí zcela běžně, člověk o ně téměř zakopává, o jiné, i když by si přál nezakopne ani za několik let.

• Třída Rhynchonellata Williams, Carlson, Brunton, Holmer et Popov, 1996

• Rod: Eoglossinotoechia Havlíček, 1959 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea Rzonsnitskaya, 1956 †, čeleď: Glossinotoechiidae Havlíček, 1992 †, rod: Eoglossinotoechia Havlíček, 1959 †, druh: Eoglossinotoechia surgens (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Terebratula sylphidea Barrande, 1847

• Rod: Glossinotoechia Havlíček, 1959 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea †, čeleď: Glossinotoechiidae Havlíček, 1992 †, rod: Glossinotoechia Havlíček, 1959 †, druh: Glossinotoechia henrici (Barrande, 1847) †.

Vědecká synonyma:
Rhynchonella henrici Barrande, 1847

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea †, čeleď: Glossinotoechiidae Havlíček, 1992 †, rod: Glossinotoechia Havlíček, 1959 †, druh: Glossinotoechia gibba (Barrande, 1879) †

Druh rynchonelidního brachiopoda Glossinotoechia gibba (Barrande, 1879) † Barrande přiřadil ke druhu Rhynchonella princeps var. macilenta (1879, TAB. 121, Fig II.), Havlíček jej však přiřadil do rodu Glossinotoechia Havlíček, 1959 †. Pravdou je, že samotný druh je velmi tvarově variabilní, od nízkých schránek, po schránky vysoké.

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea †, čeleď: Glossinotoechiidae Havlíček, 1992 †, rod: Glossinotoechia Havlíček, 1959 †, druh: Glossinotoechia princeps (Barrande, 1847) †.

Vědecká synonyma
Terebratula princeps Barrande, 1847 - původní jméno taxonu
Uncinulus princeps (Barrande, 1847)
Wilsonella princeps (Barrande, 1847)
Rhynchonella princeps (Barrande, 1847)
Rhynchonella (Wilsonia) princeps (Barrande, 1847)
Rhynchonella (Uncinulus) princeps (Barrande, 1847)

• Rod: Rhynchospirina Schuchert & LeVene, 1929 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, podřád: Retziidina Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, nadčeleď: Rhynchospirinoidea †, čeleď: Rhynchospirinidae Schuchert, 1929 †, rod: Rhynchospirina Schuchert & LeVene, 1929 †, druh: Rhynchospirina sp. †.

• Rod: Eucharitina Schmidt, 1955 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea Rzonsnitskaya, 1956 †, čeleď: Uncinulidae Rzhonsnitskaya, 1956 †, rod: Eucharitina Schmidt, 1955 †, druh: Eucharitina eucharis (Barrande, 1847) †.

• Rod: Uncinulus Bayle, 1878 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Uncinuloidea Rzonsnitskaya, 1956 †, čeleď: Uncinulidae Rzhonsnitskaya, 1956 †,rod: Uncinulus Bayle, 1878 †, druh: Uncinulus antifrons Havlíček, 1961 †, poddruh: Uncinulus maledictus altifrons Havlíček, 1961 †.

Zdroj: Vladimír Havlíček, New Lower Devonian (Lochkovian-Zlíchovian) rhynchonellid brachiopods in the Prague Basin, Sborník geologických věd, Praha, 1992

• Rod: Stenorhynchia Brice, 1981 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Rhynchotrematoidea †, čeleď: Trigonirhynchiidae Schmidt, 1965 †, podčeleď: Trigonirhynchiinae Schmidt, 1965 †, rod: Stenorhynchia Brice, 1981 †, druh: Stenorhynchia nympha (Barrande, 1847) †.

• Rod: Stegerhynchus Foerste, 1909 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Rhynchonellida Kuhn, 1949, nadčeleď: Rhynchotrematoidea †, čeleď: Rhynchotrematidae Cooper, 1956 †, podčeleď: Rhynchotrematinae Schuchert, 1913 †, rod: Stegerhynchus Foerste, 1909 †, druh: Stegerhynchus pseudolivonicus (Barrande, 1847) †.

• Rod: Merista Suess, 1851 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, podřád: Athyrididina Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, nadčeleď: Meristelloidea Waagen, 1883 †, čeleď: Meristidae Hall & Clarke, 1895 †, podčeleď: Meristinae Hall & Clarke, 1895 †, rod: Merista Suess, 1851 †, druh: Merista passer (Barrande, 1879) †.

• Rod: Cryptonella Hall, 1861 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Terebratulida Waagen 1883 †, podřád: Terebratulidina Waagen 1883, nadčeleď: Cryptonelloidea Thomson 1926 †, čeleď: Cryptonellidae Thomson, 1926 †, rod: Cryptonella Hall, 1861 † , druh: Cryptonella melonica (Barrande, 1847) †.

Brachiopod, který byl ještě poměrně nedávno řazen pod rod: Retzia King, 1850 †, druh: Retzia melonica (Barrande, 1879) †. Jedná se o poměrně hojně nalézaný druh, ačkoliv najít pěkně zachovaného jedince není až tak snadné. Jádra těchto ramenonožců jsou sině kalcifikována, schránky jsou tenkostěnné, takže často utrpí nevratnou újmu při dobývání z kamene.

Vědecká synonyma
Terebratula melonica Barrande, 1847
Retzia melonica (Barrande, 1847)
Centronella melonica (Barrande, 1847)

• Rod: Plectospira Cooper, 1942 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podklmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Athyridida Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, podřád: Retziidina Boucot, Johnson & Staton, 1964 †, nadčeleď: Retzioidea Waagen, 1883 †, čeleď: Neoretziidae Dagis, 1972 †, podčeleď: Plectospirinae †, rod: Plectospira Cooper, 1942 †.

• Rod: Hysterolites von Schlothiem, 1820 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Delthyridina Waagen, 1846 †, nadčeleď: Delthyridoidea Phillips, 1841 †, čeleď: Hysterolitidae Termier & Termier, 1949 †, podčeleď: Hysterolitinae Termier & Termier, 1949 †, rod: Hysterolites von Schlothiem, 1820 †, druh: Hysterolites nerei (Barrande, 1848) †.

• Rod: Eoreticularia Nalivkin, 1924 †

Řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Delthyridina Waagen, 1846 †, nadčeleď: Reticularioidea Waagen, 1883 †, čeleď: Reticulariidae Waagen, 1883 †, podčeleď: Eoreticulariinae Gourvennec, 1994 †, rod: Eoreticularia Nalivkin, 1924 †, druh: Eoreticularia indifferens (Barrande, 1848) †.

Vědecká synonyma
Spirifer indifferens Barrande, 1848 - původní jméno taxonu
Spirifer absconditus Barrande, 1879

• Rod: Eospirifer Schuchert, 1913 †

Třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Cyrtioidea Frederiks, 1924 †, čeleď: Cyrtiidae Frederiks, 1924 †, podčeleď: Eospiriferinae Schuchert & Le Vene, 1929 †, rod: Eospirifer Schuchert, 1913 †, druh: Eospirifer togatus insidiosus (Barrande, 1879) †.

Druh Eospirifer togatus je v českém starším paleozoiku široce rozšířen (od nejvyššího wenlocku po spodní devon). Havlíček na základě odlišností silurských a devonských zástupců rozlišuje dva poddruhy. Silurský jako Eospirifer togatus togatus (Barrande, 1848) † a devonský poddruh Eospirifer togatus insidiosus (Barrande, 1879) †. Domnívá se zároveň, že jedinci z kotýských vápenců náleží samostatné subspecii. Tyto označuje pouze jako Eospirifer togatus var. (V. Havlíček - Spiriferidae v českém siluru a devonu, sv. 25, 1957).

Eospirifer Schuchert, 1913 † je rod vyhynulých brachiopodů patřící do třídy Rhynchonellata (articulata) a rozsáhlého řádu Spiriferida Waagen, 1883 †. Jejich fosílie se vyskytují nejčastěji v mořských vápenitých usazeninách nebo microbialitických jílovcích s rozsáhlými bahnitými prasklinami, vzniklými úbytkem vody, a to v období od středního siluru do spodního devonu.

Eospirifer radiatus

Rod Eospirifer Schuchert, 1913 † je jedním z nejznámějších představitelů řádu Spiriferida Waagen, 1883 †. Jeho druhy jsou známy ze siluru a devonu prakticky na celé severní polokouli. Jednotlivé druhy jsou poměrně velké. Mají až 5 cm široce oválné misky, hladké nebo velmi jemně rýhované s jedním širokým, velmi charakteristickým a oblým středním žebrem. Tento rod je spolu s dalšími , velmi podobnými typy v našich silurských a devonských mořích / vrstvách velmi silně zastoupen. Jejich vzájemné odlišení je však velmi obtížné a předpokládá studium sériových řezů a nábrusů v kameni, které ukáží vnitřní stavbu schránek těchto brachiopodů. Nicméně se předpokládá, že tam kde je výskyt jistého druhu nebo druhů, je určení, dle Ocamovy břitvy, předvídatelné a snázeji tudíž určitelné. Ve zkratce, jestli Barrande určil ve svém díle určité druhy a později je Havlíček zrevidoval (oba měli k dispozici tisíce vzorků), je téměř jisté, že se tam již jiný druh, potažmo rod vyskytne jenom stěží.

• Rod: Gypidula Hall, 1867 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Gypiduloidea Schuchert & LeVene, 1929 †, čeleď: Gypidulidae Schuchert, 1929 †, rod: Gypidula Hall, 1867 †, druh: Gypidula galeata (Dalman, 1828) †.

Popis příbuzného rodu čeledi Gypidulidae Schuchert, 1929 †: rod Ivdelinia Andronov, 1961 † má silně klenutou přilbovitou břišní misku (což je případ i tohoto nálezu), podstatně větší, než je relativně plochá miska hřbetní. Paprsčité žebrování je výraznější ve střední části a k okrajům vyznívá.

Zleva: ventrální, dorzální, anterální a laterální pohled. Podle Barranda.

• Rod: Gypidulina Rzhonsnitzkaya, 1956 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Gypiduloidea Schuchert & LeVene, 1929 †, čeleď: Gypidulidae Schuchert & LeVene, 1929 †, rod: Gypidulina Rzhonsnitzkaya, 1956 †, druh: Gypidulina optatus Barrande, 1847 †.

V roce 1956 M. A. Rzonsnitskaya vytvořila validní rod Gypidulina s typickým zástupcem druhu Pentamerus optatus Barr. s hladkým lemem. Hlavním vnitřním rysem rodu Gypidulina jsou sbíhající se septální destičky. M. A. Rzhonsnitskaya (1956) ilustruje průřez vzorkem od severovýchodního Salaira identifikovaný jako Gypidulina optata (Barr.). Vnitřní struktura exemplářů tohoto druhu z České republiky zůstává neznámá, předpokládá se však, že bude zcela jistě velmi podobná.

Zleva: ventrální, dorzální a laterální pohled. Podle Barranda.

Vědecká synonyma:
Gypidulina optata Barr.
Pentamerus optatus Barr.
Pentamerus optata Barr.
Sieberina optata Barr.

• Rod: Havlicekia (Barrande, 1848) †

Na začátku 60 let 20. století (1963) podčeleď Eospiriferinae Schuchert & Le Vene, 1929 † revidoval Boucot, který na základě anatomických odlišností a stavby vnitřních zámků vyčlenil z rodu Eospirifer Schuchert, 1913 † samostatný rod Havlicekia Boucot, 1963 †, který pojmenoval po významném českém odborníkovi na brachiopody Vladimíru Havlíčkovi. Do tohoto rodu začlenil právě druh secans. Ačkoliv je neustále mezi sběrateli rozšířen a používán název Eospirifer secans, jde tedy dnes již o pouhé synonymum validního názvu Havlicekia secans (Barrande, 1848) †.

Do řádu Spiriferida Waagen, 1883 † náleží podle I. Chlupáče (1976) svrchnímu pragu koněpruských vápenců tyto druhy - Eospirifer secans (Barrande, 1846) = Havlicekia secans (Barrande, 1848), Eospirifer togatus insidiosus (Barrande, 1879), Najadospirifer najadum (Barrande, 1848), Howellella koneprusensis Havlíček, 1959, Hysterolites nerei (Barrande, 1848), Quadrithyris tire (Barrande, 1848), Quadrithyris robusta ((Barrande, 1848) a Quadrithyris falco ((Barrande, 1848).

Vědecká synonyma
Eospirifer secans (Barrande, 1848)
Spirifer (Eospirifer) secans Barrande, 1848
Spirifer secans Barrande, 1848 - původní jméno taxonu

• Rod: Najadospirifer Havlíček, 1957 †

Třída: Rhynchonellata, řád: Spiriferida Waagen, 1883 †, podřád: Spiriferidina Waagen, 1883 †, nadčeleď: Martinioidea Waagen, 1883 †, čeleď: Elythynidae Gourvennec, 1994 †, rod: Najadospirifer Havlíček, 1957 †, druh: Najadospirifer najadum (Barrande, 1848) †.

Schránky jsou velkých rozměrů, v průměru dosahují šířky 35 - 40 mm. Obě misky jsou přibližně stejně vyklenuté, u mladších jedinců jsou vyklenuté více. U dospělých jedinců je břišní miska vysoká, příčně elipsovitá, hřbetní miska je široká, příčně oválná. Povrch obou misek je u příznivě zachovalých jedinců zdoben jemnými radiálními paprsky, které jsou v blízkosti vrcholů vlasovité. Směrem kupředu se rozšiřují a dichotomicky dělí.

Najadospirifer Havlíček, 1957 † je dost blízký rodu Eospirifer Schuchert, 1913 †. Eospirifer nemá buď misky vůbec žebrované nebo jsou u něj žebra umístěny jen na bocích misek. Najadospirifer má žebra vyvinuta na celých miskách. Druh Najadospirifer najadum (Barrande, 1848) † je znám ze spodního devonu (koněpruské a vinařické vápence). Podobné formy byly popsány W. Kegelem (1926) ze spodního devonu Německa (Giessen) jako Spirifer najadum Barr., z Alp a z Uralu, kde jej přiřadila podle neúplných schránek V. F. Argamakova (1934) ke druhu Spirifer (Eospirifer) cf. najadum Barr.

• Rod: Kyrtatrypa Struve, 1966 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Kyrtatrypa Struve, 1966 †, druh: Kyrtatrypa balda Havlíček, 1987 †.

Kosmopolitní rod Atrypa je znám již velmi dlouho. Byl popsán Dalmanem v roce 1828 podle nálezů z vrstev anglického siluru. Tehdy však byly rody chápány velmi široce a tak původní "Atrypa" je dnes jméno kumulativní, souhrnné, pro celou řadu rodů a druhů. Všechny se však vyznačují relativně velkými miskami (průměrně kolem 2 cm, ale některé typy až přes 5 cm dlouhými), oběma vyklenutými, přičemž břišní miska je vždy ve středové části zřetelně klenutější než miska hřbetní, která zůstává víceméně plochou. Drobný, okrouhlý stvolový otvor je umístěn těsně pod slabě přehnutým vrcholem břišní misky, která jej téměř úplně zakrývá. Povrch misek je zdoben poměrně jemnými, pravidelnými, hustě nahloučenými, paprsčitými zaoblenými žebry, která se křižují se soustředěnými lamelami. Celek obecně tvoří výrazné mřížování s protaženými šupinami v místech styku lamel a žeber (vidličnatě se dělí). Mimo to bývají obvykle patrny četné, soustředěné rýhy a přírůstkové vrásky v nepravidelných mezerách (tzv. výše zmíněné lamely). Přední a boční okraje misek bývají navíc protažené do obvodového plochého lemu "vlečky", která zvětšovala povrch misek spočívajících na měkkém dně. Rod je znám jak z českého siluru (motol, kopaninky, přídol), tak ze spodního devonu (prag). Silurské druhy jsou však poněkud menší, než jejich mladší devonští potomci. Druh Kyrtatrypa balda popsal z koněpruských vápenců pražského souvrství v roce 1987 Havlíček. Je to příbuzný druh jako Kyrtatrypa anulata (Havlíček, 1987) †, který je znám spíše pod svým synonymickým jménem Anulatrypa anulata, jehož zástupce známe z kotýských vápenců lochkovského souvrství. Díky typickým rozevlátým okrajům se oběma druhům (Kyrtatrypa balda a Kyrtatrypa anulata) přezdívá ramenonožec s vlečkou.

• Rod: Rugosatrypa Rzonsnitzkaja, 1975 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, podčeleď: Atrypinae Gill, 1871 †, rod: Rugosatrypa Rzonsnitzkaja, 1975 †, druh: Rugosatrypa verneuiliana (Barrande, 1879) †.

Z Houbova lomu na jižním svahu Zlatého koně I. CHLUPÁČ (1955) uvádí: Atrypa (Hystricina) semiorbis BARR., "Atrypa" sp. ex aff. philomena BARR.

• Rod: Oglu Havlíček, 1987 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Atrypidina Moore, 1952 †, nadčeleď: Atrypoidea Gill, 1871 †, čeleď: Atrypidae Gill, 1871 †, rod: Oglu Havlíček, 1987 †, druh: Oglu semiorbis (Barrande, 1847) †.

• Rod: Carinatina Nalivkin, 1930 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Davidsoniidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Davidsonioidea King, 1850 †, čeleď: Carinatinidae Rzhonsnitskaya, 1960 †, rod: Carinatina Nalivkin, 1930 †, druh: Carinatina comata (Barrande, 1847) †.

Rod se poměrně hojně vyskytuje v koněpruských vápencích spodního devonu. Na dvou fotografiích výše jsou misky téhož rodu brachiopoda s pigmentací zvýrazněnými svalovými vtisky. Atrypidní ramenonožci mají často středovou osu břišní schránky, na rozdíl od hřbetní propadlou dovnitř.

• Rod: Fascizetina Havlíček, 1975 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Orthida Schuchert and Cooper, 1932 †, čeleď: Dalmanellidae Schuchert, 1913 †, rod: Fascizetina Havlíček, 1975 †, druh: Fascizetina konieprusensis (Oehlert, 1886) † .

Brachiopod druhu Fascizetina konieprusensis (Oehlert, 1886) † z koněpruských vápenců pražského souvrství, jehož typovou lokalitou je Zlatý kůň a Plešivec, je až nápadně podobný francouzskému druhu Fascicostella gervillei (Defrance, 1827) †. Pod názvem F. gervillei či Orthis gervillei také publikoval některé nálezy i J. Barrande ve svém Système silurien du centre de la Bohème. Rozdíly mezi gervillei a konieprusensis popsal už Oehlert, 1886. V. Havlíček uvádí, že mezi nejvýznamnějšími rysy odlišujícími F. konieprusensis od francouzského druhu je vzor radiálních žeber a uspořádání plica (široký val na schránce) ve středním sektoru pedikulární chlopně. Tyto vizuální charakteristiky jsou považovány za dostatečně důležité, aby ospravedlnily přiřazení těchto dvou druhů k různým rodům.
Rodové označení Fascicostella či Fascizetina se odvíjí od charakteristického typu ornamentace žeber (costa) schránky, které označujeme, jako fascikostátní (fascicostellate). Tento typ se vyznačuje tím, že žebra jsou spojena do svazků, přičemž nová žebra vznikají pravidelným dělením původního na obě strany (ukázka na obrázku níže).
V koněpruských vápencích pražského souvrství se vyskytuje ještě jeden druh tohoto rodu a to Fascizetina evelyna sp. n. (viz. níže) z typové lokality Zlatý kůň a Houbův lom. Ten má však již na první pohled jiné, méně výrazné a pravidelnější žebrování.

Vědecká synonyma:
Orthis gervillei Defrance, 1827
Orthis gervillei konieprusensis
Fascicostella cf. konieprusensis (OEHLERT, 1886)

• Rod: Sieberella Oehlert, 1887 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Rhynchonellata, řád: Pentamerida Schuchert & Cooper, 1931 †, podřád: Pentameridina Schuchert & Cooper, 1931 †, nadčeleď: Gypiduloidea Schuchert & LeVene, 1929 †, čeleď: Gypidulidae Schuchert, 1929 †, rod: Sieberella Oehlert, 1887 †, druh: Sieberella sieberi (von Buch in Barrande, 1847) †.

Jedním z nejznámějších pentameridních rodů je Sieberella Oehlert, 1887 †, známý z vápencových souvrství celého světa. Ve spodnodevonských organodetritických (tj. tvořených drtí koster odumřelých organismů, které budovaly útes) vápencích, které se usazovaly v klidnějších částech okrajového lemu útesu u Koněprus, se hojně nacházejí až 5 cm velké schránky druhu Sieberella sieberi (von Buch in Barrande, 1847) †. Často jsou však tato zkamenělá jádra metamorfovaná v kalcit a při rozbíjení, či dobývání z kamene se ve vysokém procentu rozbijí a rozpadnou. Ty dobře zachovalé tak tvoří pouze zlomek z celkového množství takto nalezených jader.

Sieberella sieberi (von Buch in Barrande, 1847) † má silně vyklenuté misky, příčně protažené a jsou opatřeny nápadným zahnutým zobcem. Břišní miska má široký, nápadný zářez, hřbetní miska obdobně utvářený lalok. Významná a nápadná je ozdoba misek, která se skládá z pravidelných, dosti hrubých, paprsčitě uspořádaných žeber, přičemž žebra jedné misky jsou při předním okraji postavena proti zářezům misky protilehlé a vytvářejí tak charakteristické ozubení - foto c/

Tři fotografie výše kompletní ramenonožec Sieberella sieberi (von Buch in Barrande, 1847) z koněpruských vápenců Houbova lomu. Velikost 32 x 38 mm, 2016.

Zleva: ventrální, laterální a anteriorní pohled. Podle Barranda.

Vědecká synonyma:
Pentamerus sieberi von Buch in Barrande, 1847

• Třída Strophomenata Williams et al., 1996

• Rod: ?Aesopomum Havlíček, 1965 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Orthotetida Williams et al., 2000 †, čeleď: Areostrophiidae Manankov, 1979 †, podčeleď: Areostrophiinae Manankov, 1979 †, rod: Aesopomum Havlíček, 1965 †, druh: Aesopomum aesopeum (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma:
Strophomena aesopea Barrande, 1879

• Rod: Areostrophia Havlíček, 1965 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea Williams et al. 1996 †, třída: Strophomenata Williams et al. 1996 †, řád: Orthotetida Williams et al., 2000 †, čeleď: Areostrophiidae Manankov, 1979 †, podčeleď: Areostrophiinae Manankov, 1979 †, rod: Areostrophia Havlíček, 1965 †, druh: Areostrophia distorta (Barrande, 1879) †.

Vědecká synonyma
Orthis distorta Barrande, 1879 - původní jméno taxonu
Strophomena humilis Barrande, 1879

• Rod: Bojodouvillina Havlíček, 1967 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Douvillinidae Caster, 1939 †, rod: Bojodouvillina Havlíček, 1967 †, druh: Bojodouvillina phillipsi (Barrande, 1848) †.

Zachovalé schránky střední až velké, nápadně tenké, konkávně konvexní. Šířka ephebických (mladých jedinců) vzorků je asi 25 mm, nezřídka rostoucí až na 40 mm; největší známý vzorek je široký 50 mm. Středně velké mušle jsou výrazně širší než dlouhé; u velkých vzorků se délka značně blíží šířce.
Výskyt: vinařické vápence (Měňany, Čertovy schody), koněpruské vápence (Zlatý kůň, Plešivec), slivenecké vápence (Srbsko) a zlíchovské vápence (Praha-Hlubočepy, lůmek "U kapličky").

Vědecká synonyma:
Leptaena phillipsi Barrande, 1848 - původní jméno taxonu
Strophomena phillipsi (Barrande, 1848)

• Rod: Cymostrophia Caster, 1939 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Douvillinidae Caster, 1939 †, rod: Cymostrophia Caster, 1939 †, druh: Cymostrophia stephani (Barrande, 1848) †.

Ekologicky specializovaný druh ramenonožce, jež obýval výhradně svahy korálových útesů. Měl 5 - 7 cm , do stran extrémně protáhlé misky, které se v křehkém vápenci málokdy zachovají. Nálezy tohoto brachiopoda známe z vápenců spodního devonu korálového útesu v Koněprusích. Povrch misek nese charakteristické výrazné mřížování vzniklé kombinací paprsčitých a koncentrických žeber. Podle N. P. Kuľkova (1960) a D. V. Nalivkina (1947) se také vyskytuje ve spodnodevonských vrstvách centrální Asie - na Urale, v Salairu a v pohoří Altaj. Podobné druhy jsou známy i z jihozápadní Evropy a severní Afriky. I na místech těchto mimo českých nálezů žili v prostředí korálových útesů.

Vědecká synonyma:
Leptaena stephani Barrande, 1848 †

• Rod: Gladiostrophia Havlíček, 1967 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Amphistrophiidae Harper, 1973 †, rod: Gladiostrophia Havlíček, 1967 †, druh: Gladiostrophia verneuili (Barrande, 1848) †.

Vědecká synonyma
Leptaena verneuili Barrande, 1848 - původní jméno taxonu
Strophomena verneuili (Barrande, 1848)
Orthis aurora Barrande, 1879

• Rod: Gorgostrophia Havlíček, 1967 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Strophodontidae Caster, 1939 †, rod: Gorgostrophia Havlíček, 1967 †, druh: Gorgostrophia gorgo Havlíček, 1967 †.

Kromě druhu Gorgostrophia gorgo Havlíček, 1967 † se v koněpruských vápencích pražského souvrství vyskytuje ještě druh Gorgostrophia neutra (Barrande, 1848) †, se kterým je snadno zaměnitelný. U druhu G. gorgo je schránka velká, silně konkávně konvexní. Šířka ephebických vzorků dosahuje v průměru velikosti 50 až 55 mm.
Srovnání: G. gorgo se liší od G. neutra většími a mnohem více konvexními pedikulárními (hřbetními) chlopněmi. Brachiální (břišní) chlopeň je u druhu G. gorgo vpředu hluboce konkávní, zatímco u druhu G. neutra je velmi mírně konkávní.

• Rod: Protoleptostrophia Caster, 1939 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Leptostrophiidae Caster, 1939 †, rod: Protoleptostrophia Caster, 1939 †.

Na fotografiích níže jde pravděpodobně o druh Protoleptostrophia mollis Havlíček, 1967 †, který popsal Vladimír Havlíček právě z pražského souvrství, konkrétně z koněpruských vápenců. Tento druh se vyskytuje ale i v jiných vápencích pražského souvrství - vinařické vápence nebo dvorecko-prokopské vápence (Havlíček). Nálezy tohoto brachiopoda ve vápencích devonského pražského souvrství dokazují, že měl rád nepříliš hluboké, dobře prokysličené, snad i příbojové moře.

• Rod: Rhytistrophia Caster, 1939 †

Třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Leptostrophiidae Caster, 1939 †, rod: Rhytistrophia Caster, 1939 †, druh: Rhytistrophia sowerbyi (Barrande, 1848) †.

Brachiopod se vyznačuje mimořádně velkou, velmi nízkou, planokonvexní (ploskovypuklá) skořápkou, polooválného tvaru, jemně širší než delší, dosahující velikosti až 60 mm (sagitálně). Z uvedené velikosti je zřejmé, že tento, zde publikovaný nález z Plešivce, nepatří mezi ty největší. Vyskytuje se jak v koněpruských vápencích pražského souvrství (Měňany, Plešivec), tak ve vápencích zlíchovských, stejnojmenného (zlíchovského) souvrství (Praha-Hlubočepy, Praha-Zlíchov "U kapličky"). Kromě Barrandienu byl tento druh zaznamenán i z nálezů ve vrstvách spodního eifelu v Alžírsku, což odpovídá poněkud mladším vrstvám, než těm, ve kterých je tento druh znám od nás.

Vědecká synonyma
Leptaena sowerbyi Barrande, 1848
Strophomena sowerbyi (Barrande, 1848)
Stropheodonta sowerbyi (Barrande, 1848)
Strophomena suavissima Barrande, 1879

• Rod: Leptaenopyxis Havlíček, 1963 †

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, podčeleď: Leptaeninae Hall & Clarke, 1894 †, rod: Leptaenopyxis Havlíček, 1963 †, druh: Leptaenopyxis bouei (Barrande, 1848) †.

Kosmopolitně rozšířený spodnodevonský druh, jehož nálezy z koněpruských vápenců pražského souvrství (Koněprusy) a zlíchovských vápenců (Praha-Hlubočepy) dokládají "zálibu" v dobře prokysličených a čistých mořích. Mimo Česko (Barrandien) známe tento druh i z Belgie, Francie (spodní ems), Německa a Ruska (pohoří Altaj).

Vědecká synonyma
Leptaena bouei Barrande, 1848 - původní jméno taxonu
Strophomena (Leptagonia) bouei (Barrande, 1848)
Plectambonites bouei (Barrande, 1848)
Strophomena bouei (Barrande, 1848)
Leptaenella bouei (Barrande, 1848)
Orthis foliculum Barrande, 1879

• Rod: Leptagonia McCoy, 1844 †

Říše: Animalia - živočichové Linnaeus, 1758, kmen: Brachiopoda - ramenonožci Duméril, 1806, podkmen: Rhynchonelliformea WILLIAMS et al., 1996, třída: Strophomenata WILLIAMS et al., 1996, řád: Strophomenida Opik, 1934 †, čeleď: Rafinesquinidae Schuchert, 1893 †, rod: Leptagonia McCoy, 1844 †, druh: Leptagonia goldfussiana (Barrande, 1848) †.

Kosmopolitně rozšířený rod, který dokázal zřejmě hravě přežít i v extrémnějších podmínkách příbojového moře a který měl rád čistou, dobře prokysličenou mořskou vodu. O jeho úspěšnosti svědčí nálezy četných druhů, které jsou nám známy již z liteňského souvrství spodního siluru Barrandienu (např. L. limbifera, L. lemniscata, L. mendosa, L. tranquilla, L. semiglobosa, L. depresa vulgaris, L. amelia a L. electra). Rod se vyznačuje masivními, jen mírně klenutými půlkruhovitými schránkami s okrajem zvednutým téměř v pravém úhlu.

• Rod: Lissostrophia Amsden, 1949 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Strophodontidae Caster, 1939 †, rod: Lissostrophia Amsden, 1949 †, druh: Lissostrophia armata (Barrande, 1848) †.

Vědecká synonyma:
Leptaena armata Barrande, 1848
Strophomena armata (Barrande, 1848)

• Třída: Lingulata Goryanskij et Popov, 1985

• Rod: Orbiculoidea d'Orbigny, 1847 †

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Linguliformea Williams, Carlson, Brunton, Holmer et Popov, 1996, třída: Lingulata Goryanskij et Popov, 1985, řád: Lingulida Waagen, 1885, nadčeleď: Discinoidea Gray, 1840, čeleď: Discinidae Gray, 1840, podčeleď: Orbiculoideinae Schuchert & LeVene, 1929 †, rod: Orbiculoidea d'Orbigny, 1847 †, druh: Orbiculoidea bohemica (Barrande, 1879) †.

Rod se vyznačuje tenkými, okrouhlými schránkami s oběma vrcholy posunutými ke středu misek. Povrch je zdoben soustředěnými lamelami. Stvolová rýha je za vrcholovou špicí (na nálezu je částečně schovaná pod hypostomem) a dosahuje téměř na okraj misky. V rýze je okrouhlý stvolový otvor.

Vědecká synonyma
Discina bohemica Barrande, 1879

Řeporyjské vápence

• ? Dalejina aff. hanusi Havlíček, 1953 - 3 mm (sag), Klukovice, pražské souvrství (řeporyjské břidlice), st. prag

Třída: Rhynchonellata Williams et al. 1996, řád: Orthida Schuchert & Cooper, 1932 †, nadčeleď: Dalmanelloidea Moore, 1952 †, čeleď: Rhipidomellidae Schuchert, 1913 †, rod: Dalejina Havlíček, 1953 †, druh: Dalejina hanusi Havlíček, 1953 †.

• Dalejodiscus subcomitans (Havlíček, 1956) - 4 mm (sag), Klukovice, pražské souvrství (řeporyjské břidlice), st. prag

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Sowerbyellidae Öpik, 1930 †, podčeleď: Sowerbyellinae Öpik, 1930 †, rod: Dalejodiscus Havlíček, 1961 †, druh: Dalejodiscus subcomitans (Havlíček, 1956)†.

• Lissatrypidae Twenhofel, 1914 - 7 mm (sag), Klukovice, pražské souvrství (řeporyjské břidlice), st. prag

Řád: Atrypida Rzhonsnitskaya, 1960 †, podřád: Lissatrypidina Copper, 1996 †, nadčeleď: Lissatrypoidea Twenhofel, 1914 †, čeleď: Lissatrypidae Twenhofel, 1914 †.

Brachiopodi dalejsko-třebotovského souvrství, st. svrchní ems/dalej

Dalejské břidlice jsou zelenavé a šedé vápnité břidlice s konkrecemi šedých mikritových vápenců. Ve vrstevním sledu lze běžně zjistit střídání tmavších zelenošedých břidlic s břidlicemi olivově zelenými (většinou v intervalech desítek cm), ve svrchní části se objevují i polohy červenavé, které pozvolně přecházejí do spodních poloh vápenců třebotovských. Ráz fauny a způsob zachování indikuje klidné prostředí. Dalejské břidlice jsou, konec konců, jako mnoho jiných prvohorních břidlic velmi rozpadavé a obsahují nejčastěji velmi drobnou brachiopodovou faunu. Tento typ břidličné sedimentace je zcela odlišný např. od jiných paleozoických břidlic, jaké známe např. ze - Skryjí, Jinec nebo mladšího období karbonu, např. hradecko-kyjovického souvrství. Zdá se, že sedimentace probíhala v de facto nehluboké vodě, tudíž za přístupu většího podílu vzduchu. Tím, že vznikly podobné vzdušné kapsy, stala se tato břidlice spíše rozpadavější, než sedimenovější
Hojná fauna dalejských břidlic obsahuje zástupce planktonu, nektonu i bentosu. Zvláště běžní jsou palagičtí tentakuliti rodů Styliolina, Metasstyliolina, Striatostyliolina a zejména Nowakia. Běžní jsou goniatiti Mimagoniatites fecundus (Barrande, 1865) †, Gyroceratites gracilis Bronn, 1835 †, bactritid Pseudobactrites bicarinatus Ferronniere †. Z brachiopodů jsou to např. Dalejodiscus comitans (Barrande, 1879) †, Cingulodermis superstes (Barrande, 1848) †, Chonetes novellus (Barrande, 1879) †, Prodavidsonia dalejensis Havlíček 1990 †, soliterní rugosní koráli, trilobiti aj.

• Clorinda sp. - velikost 4 mm (sag), Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (dalejské břidlice), st. ems

• Dalejodiscus subcomitans (Havlíček, 1956) - 2, 5 mm (sag), Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (dalejské břidlice), st. ems

Kmen: Brachiopoda Duméril, 1806 - ramenonožci, podkmen: Rhynchonelliformea, třída: Strophomenata Williams et al., 1996 †, řád: Strophomenida Öpik, 1934 †, čeleď: Sowerbyellidae Öpik, 1930 †, podčeleď: Sowerbyellinae Öpik, 1930 †, rod: Dalejodiscus Havlíček, 1961 †, druh: Dalejodiscus subcomitans (Havlíček, 1956) †.

Z dalejských břidlic dalejsko-třebotovského souvrství popsal Havlíček dva druhy tohoto rodu - Dalejodiscus comitans (Barrande, 1879) † a Dalejodiscus subcomitans (Havlíček, 1956) †.

Zdroje/použitá literatura:
https://www.biolib.cz/cz/
Jan Němec; Geologie chráněného přírodního výtvoru Zlatý kůň - Geologie des Naturschutzgebietes Zlatý kůň (Goldenes Pferd), Bohemia centralis, Praha, 11: 29 - 59, 1982
Rudolf Prokop; Zkamenělý svět, vydala Práce v Praze, ISBN 80-208-0888-4, 1989
Vladimír Havlíček; BRACHIOPODA of the Suborder Strophomenidina in Czechoslovakia, Academia Praha, 1965
Michal Mergl; LINGULATE BRACHIOPODS OF THE SILURIAN AND DEVONIAN OF THE BARRANDIAN (BOHEMIA, CZECH REPUBLIC), Sborník Národního muzea, řada B, Přírodní vědy, 57 (1-2) : I - 49, 2001